Diskuze

haslerka napsal:Taky je vás taková zima?

Nechce se mi ani nos vystrčit.

haslerka napsal:Holky, nemáte některá zkušenosti, jaký venkovní dveře do baráku?  Máme tu starý, táhne od nich, netěsní.

Oslovila jsem místní firmu a ti mi udělali rozpočet na 25000 za plastový dveře.  Což se mi zdá zbytečně moc.

haslerka napsal:Svět se opravdu zbláznil.  I u nás bude ministrem obrany žena - Karla Šlechtová...:






https://i.servimg.com/u/f62/19/63/18/00/24176910.jpg

Laura napsal:

haslerka napsal:Báseň z FB.  Jen kopíruji...:

""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál 
nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji
opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.


""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Báseň stařenky
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.
A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!
""""""""""""""""""""
Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!
I rodiny !!!

I rodiny.
S tím plně souhlasím.
Vlastně, kde je její milovaná rodina?
Haslerko, běž si udělat alespoň roční brigádu do takové léčebny a pak suď.

haslerka napsal:

Krteček napsal:

Cherry napsal:

Vidíš, a to je právě to, o čem pochybuju. O té soudnosti.
Některé písně K Gotta  jsem měla a dodnes mám moc ráda.
Skvěle nás kdysi  reprezentoval i ve světě.
Za ty krásné písničky i za reprezentaci národa jsem mu spolu s ostatními moc vděčná.

Gott je zřejmě hodný, možná až "moc hodný", nezáludný člověk,
který chce s každým "vyjít".

Říká se ale, že se má " ze scény"  odejít " v nejlepším".
To ale podle mne K. Gott už prošvihl aspoň o dvacet let.

Navíc, v tomto národě, kde pěkně zpívat umí každý druhý člověk už od dětství,
že  by se za 40 let nenašel nikdo, kdo by Mistra úspěšně  nahradil ?
Tomu těžko uvěřím...

No jo, "Být věčně mlád..." Kdo by si to nepřál.
 
Jenže to se nemůže podařit nikomu. Dokonce ani Karlu Gottovi.

Taky bych uměl pěkně zazpívat, ale není pravda, že nemůže být člověk  věčně mlád:

"Kdo chce být věčně mlád,
musí se svědkem Jehovovým stát
a pak mít své bližní rád,
Jehovu Boha poslouchat."  

  Tak koukej pořádně zazpívat, ať vím, komu příští rok pošlu hlasy.. 

No přece Gottovi, Bílé a Kabátům... to už je stará obehraná písnička.    Já jsem chtěl zpívat s Luckou, ale tou Vondráčkovou... a Plekanec mně předběh. 

Laura napsal:

haslerka napsal:Báseň z FB.  Jen kopíruji...:

""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál 
nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji
opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.


""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Báseň stařenky
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.
A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!
""""""""""""""""""""
Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!
I rodiny !!!

I rodiny.
S tím plně souhlasím.
Vlastně, kde je její milovaná rodina?
Haslerko, běž si udělat alespoň roční brigádu do takové léčebny a pak suď.

Dragana napsal:

haslerka napsal:Báseň z FB.  Jen kopíruji...:

""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál 
nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji
opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.


""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Báseň stařenky
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.
A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!
""""""""""""""""""""
Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!
I rodiny !!!

Tu básničku znám.
Ani nevím, kde jsem jí tehdy četla, ale slzy jsem měla v očích stejně, jako mám teď.
Za každou tváří by měl být pro druhé vidět člověk.
Věkem se neztrácí duše.
Naopak.
A duše zůstává mladá.
To jen někteří pro vrásky a různé nemoci nechtějí vidět člověka.
A nejsmutnější je, že nejvíc slepí jsou ti nejbližší, kteří si neuvědomují, že i oni zestárnou.
Je mi zle, když děti odloží své rodiče jak kus nepotřebného nábytku a pokud je vůbec navštíví, tak leda v den důchodu.

haslerka napsal:Báseň z FB.  Jen kopíruji...:

""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál 
nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji
opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.


""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Báseň stařenky
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.
A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!
""""""""""""""""""""
Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!
I rodiny !!!

Cherry napsal:

haslerka napsal:

Cherry napsal:

haslerka napsal:

Laura napsal:

haslerka napsal:Jen nechápu, proč vlastně agentura Musica Bohemica  zveřejnila info o tom, že Ortelu nebyly započteny letošní hlasy.

Nakonec z toho bude konspirace, že si to zaplatil Ortel v rámci svého zviditelnění...

Nebo tak něco.

Kdyby organizátoři mlčeli, asi by jim nikdo  žádnou manipulaci s hlasy nedokázal.

Máte pro to někdo  logické vysvětlení?

Taky nad tím přemýšlím a nic mě nenapadá.
Nemuseli zveřejňovat vůbec nic.
Nebo jo? Nevím, jak to mají ošetřené.
Navíc je úsměvné, že 1 hlas znamená 3 body.
Proč jako?
Aby to asi nebylo tak trapné, že hlasuje tak málo lidí, že to mají na háku?
Ale letos to bylo asi trochu jinak.
Asi hlasovalo moc lidí, ale ne pro naše zasloužilé umělce.
Bych se nedivila, kdyby Tomáš Ortel měl víc hlasů než náš národní bůh Karel Gott.
A než naše slavice Lucie Bílá.
Tak na Slavíky jsem se dívala, Sokol u mě skončil a i Jitka.
To je mi moc líto, tu jsem měla moc ráda.
Nechápu, že se do toho dala zalanařit.
Sokol už přeháněl v Hlasu, ale říct o ženě v přímém přenosu, že je ožralá, tak to je vtip všech vtipů.
Dobře ti tak, Jitko!
Joooo, taky nevím, kdo hlasuje pro Slavíky, já ani manža za celou dobu Slavíků neposlal nikomu hlas.
Ale jestli bude příští rok Slavík, tak posíláme. 
Ortelu!!!!!!!!!! 

Já taky věřím, že měl Ortel víc hlasů než Karel Gott.

Ale to by bylo blbý, dodatečně mu Slavíka vzít.

Nikdo by si nevzal na svědomí, kdyby Karel zemřel, a říkalo se, že ho zabilo zklamání... 

Aspon podle toho, jak lidi psali na FB, komu posílají hlasy, tak jasně vedl Ortel.

No, chudák Mistr, jen 42 slavíků !! 
To by ho fakt mohlo i zabít, kdyby jednou za půl století Slavíka nedostal !

Furt tvrdím, že už dávno nejde o Soutěž, ale spíš o Charitu.
Ale hoodně pokřivenou.
Jak jsou konečně i její autoři. 

  Já myslím, že Gott je natolik soudný, že vidí, že už jsou na scéně jiní, kteří by si toho zlatého slavíka zasloužili víc.

Proto je každý rok překvapený a "nečekal to",,

A já mu to fat věřím, že to nečeká...

 A že je vždycky znovu a znovu opravdově překvapen...

Kdyby zlatého slavíka nedostal, by přežil.

Ale vracet ho, když už ho "slavnostně" převzal, by bylo mrzuté... 

Vidíš, a to je právě to, o čem pochybuju. O té soudnosti.
Některé písně K Gotta  jsem měla a dodnes mám moc ráda.
Skvěle nás kdysi  reprezentoval i ve světě.
Za ty krásné písničky i za reprezentaci národa jsem mu spolu s ostatními moc vděčná.

Gott je zřejmě hodný, možná až "moc hodný", nezáludný člověk,
který chce s každým "vyjít".

Říká se ale, že se má " ze scény"  odejít " v nejlepším".
To ale podle mne K. Gott už prošvihl aspoň o dvacet let.

Navíc, v tomto národě, kde pěkně zpívat umí každý druhý člověk už od dětství,
že  by se za 40 let nenašel nikdo, kdo by Mistra úspěšně  nahradil ?
Tomu těžko uvěřím...

No jo, "Být věčně mlád..." Kdo by si to nepřál.
 
Jenže to se nemůže podařit nikomu. Dokonce ani Karlu Gottovi.

haslerka napsal:

Krteček napsal:

Cherry napsal:

Vidíš, a to je právě to, o čem pochybuju. O té soudnosti.
Některé písně K Gotta  jsem měla a dodnes mám moc ráda.
Skvěle nás kdysi  reprezentoval i ve světě.
Za ty krásné písničky i za reprezentaci národa jsem mu spolu s ostatními moc vděčná.

Gott je zřejmě hodný, možná až "moc hodný", nezáludný člověk,
který chce s každým "vyjít".

Říká se ale, že se má " ze scény"  odejít " v nejlepším".
To ale podle mne K. Gott už prošvihl aspoň o dvacet let.

Navíc, v tomto národě, kde pěkně zpívat umí každý druhý člověk už od dětství,
že  by se za 40 let nenašel nikdo, kdo by Mistra úspěšně  nahradil ?
Tomu těžko uvěřím...

No jo, "Být věčně mlád..." Kdo by si to nepřál.
 
Jenže to se nemůže podařit nikomu. Dokonce ani Karlu Gottovi.

Taky bych uměl pěkně zazpívat, ale není pravda, že nemůže být člověk  věčně mlád:

"Kdo chce být věčně mlád,
musí se svědkem Jehovovým stát
a pak mít své bližní rád,
Jehovu Boha poslouchat."  

  Tak koukej pořádně zazpívat, ať vím, komu příští rok pošlu hlasy.. 

Krteček napsal:

Cherry napsal:

Vidíš, a to je právě to, o čem pochybuju. O té soudnosti.
Některé písně K Gotta  jsem měla a dodnes mám moc ráda.
Skvěle nás kdysi  reprezentoval i ve světě.
Za ty krásné písničky i za reprezentaci národa jsem mu spolu s ostatními moc vděčná.

Gott je zřejmě hodný, možná až "moc hodný", nezáludný člověk,
který chce s každým "vyjít".

Říká se ale, že se má " ze scény"  odejít " v nejlepším".
To ale podle mne K. Gott už prošvihl aspoň o dvacet let.

Navíc, v tomto národě, kde pěkně zpívat umí každý druhý člověk už od dětství,
že  by se za 40 let nenašel nikdo, kdo by Mistra úspěšně  nahradil ?
Tomu těžko uvěřím...

No jo, "Být věčně mlád..." Kdo by si to nepřál.
 
Jenže to se nemůže podařit nikomu. Dokonce ani Karlu Gottovi.

Taky bych uměl pěkně zazpívat, ale není pravda, že nemůže být člověk  věčně mlád:

"Kdo chce být věčně mlád,
musí se svědkem Jehovovým stát
a pak mít své bližní rád,
Jehovu Boha poslouchat."  

Cherry napsal:

Vidíš, a to je právě to, o čem pochybuju. O té soudnosti.
Některé písně K Gotta  jsem měla a dodnes mám moc ráda.
Skvěle nás kdysi  reprezentoval i ve světě.
Za ty krásné písničky i za reprezentaci národa jsem mu spolu s ostatními moc vděčná.

Gott je zřejmě hodný, možná až "moc hodný", nezáludný člověk,
který chce s každým "vyjít".

Říká se ale, že se má " ze scény"  odejít " v nejlepším".
To ale podle mne K. Gott už prošvihl aspoň o dvacet let.

Navíc, v tomto národě, kde pěkně zpívat umí každý druhý člověk už od dětství,
že  by se za 40 let nenašel nikdo, kdo by Mistra úspěšně  nahradil ?
Tomu těžko uvěřím...

No jo, "Být věčně mlád..." Kdo by si to nepřál.
 
Jenže to se nemůže podařit nikomu. Dokonce ani Karlu Gottovi.

Cherry napsal:

haslerka napsal:

Cherry napsal:

haslerka napsal:

Laura napsal:

haslerka napsal:Jen nechápu, proč vlastně agentura Musica Bohemica  zveřejnila info o tom, že Ortelu nebyly započteny letošní hlasy.

Nakonec z toho bude konspirace, že si to zaplatil Ortel v rámci svého zviditelnění...

Nebo tak něco.

Kdyby organizátoři mlčeli, asi by jim nikdo  žádnou manipulaci s hlasy nedokázal.

Máte pro to někdo  logické vysvětlení?

Taky nad tím přemýšlím a nic mě nenapadá.
Nemuseli zveřejňovat vůbec nic.
Nebo jo? Nevím, jak to mají ošetřené.
Navíc je úsměvné, že 1 hlas znamená 3 body.
Proč jako?
Aby to asi nebylo tak trapné, že hlasuje tak málo lidí, že to mají na háku?
Ale letos to bylo asi trochu jinak.
Asi hlasovalo moc lidí, ale ne pro naše zasloužilé umělce.
Bych se nedivila, kdyby Tomáš Ortel měl víc hlasů než náš národní bůh Karel Gott.
A než naše slavice Lucie Bílá.
Tak na Slavíky jsem se dívala, Sokol u mě skončil a i Jitka.
To je mi moc líto, tu jsem měla moc ráda.
Nechápu, že se do toho dala zalanařit.
Sokol už přeháněl v Hlasu, ale říct o ženě v přímém přenosu, že je ožralá, tak to je vtip všech vtipů.
Dobře ti tak, Jitko!
Joooo, taky nevím, kdo hlasuje pro Slavíky, já ani manža za celou dobu Slavíků neposlal nikomu hlas.
Ale jestli bude příští rok Slavík, tak posíláme. 
Ortelu!!!!!!!!!! 

Já taky věřím, že měl Ortel víc hlasů než Karel Gott.

Ale to by bylo blbý, dodatečně mu Slavíka vzít.

Nikdo by si nevzal na svědomí, kdyby Karel zemřel, a říkalo se, že ho zabilo zklamání... 

Aspon podle toho, jak lidi psali na FB, komu posílají hlasy, tak jasně vedl Ortel.

No, chudák Mistr, jen 42 slavíků !! 
To by ho fakt mohlo i zabít, kdyby jednou za půl století Slavíka nedostal !

Furt tvrdím, že už dávno nejde o Soutěž, ale spíš o Charitu.
Ale hoodně pokřivenou.
Jak jsou konečně i její autoři. 

  Já myslím, že Gott je natolik soudný, že vidí, že už jsou na scéně jiní, kteří by si toho zlatého slavíka zasloužili víc.

Proto je každý rok překvapený a "nečekal to",,

A já mu to fat věřím, že to nečeká...

 A že je vždycky znovu a znovu opravdově překvapen...

Kdyby zlatého slavíka nedostal, by přežil.

Ale vracet ho, když už ho "slavnostně" převzal, by bylo mrzuté... 

Vidíš, a to je právě to, o čem pochybuju. O té soudnosti.
Některé písně K Gotta  jsem měla a dodnes mám moc ráda.
Skvěle nás kdysi  reprezentoval i ve světě.
Za ty krásné písničky i za reprezentaci národa jsem mu spolu s ostatními moc vděčná.

Gott je zřejmě hodný, možná až "moc hodný", nezáludný člověk,
který chce s každým "vyjít".

Říká se ale, že se má " ze scény"  odejít " v nejlepším".
To ale podle mne K. Gott už prošvihl aspoň o dvacet let.

Navíc, v tomto národě, kde pěkně zpívat umí každý druhý člověk už od dětství,
že  by se za 40 let nenašel nikdo, kdo by Mistra úspěšně  nahradil ?
Tomu těžko uvěřím...

No jo, "Být věčně mlád..." Kdo by si to nepřál.
 
Jenže to se nemůže podařit nikomu. Dokonce ani Karlu Gottovi.

haslerka napsal:

Cherry napsal:

haslerka napsal:

Laura napsal:

haslerka napsal:Jen nechápu, proč vlastně agentura Musica Bohemica  zveřejnila info o tom, že Ortelu nebyly započteny letošní hlasy.

Nakonec z toho bude konspirace, že si to zaplatil Ortel v rámci svého zviditelnění...

Nebo tak něco.

Kdyby organizátoři mlčeli, asi by jim nikdo  žádnou manipulaci s hlasy nedokázal.

Máte pro to někdo  logické vysvětlení?

Taky nad tím přemýšlím a nic mě nenapadá.
Nemuseli zveřejňovat vůbec nic.
Nebo jo? Nevím, jak to mají ošetřené.
Navíc je úsměvné, že 1 hlas znamená 3 body.
Proč jako?
Aby to asi nebylo tak trapné, že hlasuje tak málo lidí, že to mají na háku?
Ale letos to bylo asi trochu jinak.
Asi hlasovalo moc lidí, ale ne pro naše zasloužilé umělce.
Bych se nedivila, kdyby Tomáš Ortel měl víc hlasů než náš národní bůh Karel Gott.
A než naše slavice Lucie Bílá.
Tak na Slavíky jsem se dívala, Sokol u mě skončil a i Jitka.
To je mi moc líto, tu jsem měla moc ráda.
Nechápu, že se do toho dala zalanařit.
Sokol už přeháněl v Hlasu, ale říct o ženě v přímém přenosu, že je ožralá, tak to je vtip všech vtipů.
Dobře ti tak, Jitko!
Joooo, taky nevím, kdo hlasuje pro Slavíky, já ani manža za celou dobu Slavíků neposlal nikomu hlas.
Ale jestli bude příští rok Slavík, tak posíláme. 
Ortelu!!!!!!!!!! 

Já taky věřím, že měl Ortel víc hlasů než Karel Gott.

Ale to by bylo blbý, dodatečně mu Slavíka vzít.

Nikdo by si nevzal na svědomí, kdyby Karel zemřel, a říkalo se, že ho zabilo zklamání... 

Aspon podle toho, jak lidi psali na FB, komu posílají hlasy, tak jasně vedl Ortel.

No, chudák Mistr, jen 42 slavíků !! 
To by ho fakt mohlo i zabít, kdyby jednou za půl století Slavíka nedostal !

Furt tvrdím, že už dávno nejde o Soutěž, ale spíš o Charitu.
Ale hoodně pokřivenou.
Jak jsou konečně i její autoři. 

  Já myslím, že Gott je natolik soudný, že vidí, že už jsou na scéně jiní, kteří by si toho zlatého slavíka zasloužili víc.

Proto je každý rok překvapený a "nečekal to",,

A já mu to fat věřím, že to nečeká...

 A že je vždycky znovu a znovu opravdově překvapen...

Kdyby zlatého slavíka nedostal, by přežil.

Ale vracet ho, když už ho "slavnostně" převzal, by bylo mrzuté... 

Cherry napsal:

haslerka napsal:

Laura napsal:

haslerka napsal:Jen nechápu, proč vlastně agentura Musica Bohemica  zveřejnila info o tom, že Ortelu nebyly započteny letošní hlasy.

Nakonec z toho bude konspirace, že si to zaplatil Ortel v rámci svého zviditelnění...

Nebo tak něco.

Kdyby organizátoři mlčeli, asi by jim nikdo  žádnou manipulaci s hlasy nedokázal.

Máte pro to někdo  logické vysvětlení?

Taky nad tím přemýšlím a nic mě nenapadá.
Nemuseli zveřejňovat vůbec nic.
Nebo jo? Nevím, jak to mají ošetřené.
Navíc je úsměvné, že 1 hlas znamená 3 body.
Proč jako?
Aby to asi nebylo tak trapné, že hlasuje tak málo lidí, že to mají na háku?
Ale letos to bylo asi trochu jinak.
Asi hlasovalo moc lidí, ale ne pro naše zasloužilé umělce.
Bych se nedivila, kdyby Tomáš Ortel měl víc hlasů než náš národní bůh Karel Gott.
A než naše slavice Lucie Bílá.
Tak na Slavíky jsem se dívala, Sokol u mě skončil a i Jitka.
To je mi moc líto, tu jsem měla moc ráda.
Nechápu, že se do toho dala zalanařit.
Sokol už přeháněl v Hlasu, ale říct o ženě v přímém přenosu, že je ožralá, tak to je vtip všech vtipů.
Dobře ti tak, Jitko!
Joooo, taky nevím, kdo hlasuje pro Slavíky, já ani manža za celou dobu Slavíků neposlal nikomu hlas.
Ale jestli bude příští rok Slavík, tak posíláme. 
Ortelu!!!!!!!!!! 

Já taky věřím, že měl Ortel víc hlasů než Karel Gott.

Ale to by bylo blbý, dodatečně mu Slavíka vzít.

Nikdo by si nevzal na svědomí, kdyby Karel zemřel, a říkalo se, že ho zabilo zklamání... 

Aspon podle toho, jak lidi psali na FB, komu posílají hlasy, tak jasně vedl Ortel.

No, chudák Mistr, jen 42 slavíků !! 
To by ho fakt mohlo i zabít, kdyby jednou za půl století Slavíka nedostal !

Furt tvrdím, že už dávno nejde o Soutěž, ale spíš o Charitu.
Ale hoodně pokřivenou.
Jak jsou konečně i její autoři. 

haslerka napsal:

Laura napsal:

haslerka napsal:Jen nechápu, proč vlastně agentura Musica Bohemica  zveřejnila info o tom, že Ortelu nebyly započteny letošní hlasy.

Nakonec z toho bude konspirace, že si to zaplatil Ortel v rámci svého zviditelnění...

Nebo tak něco.

Kdyby organizátoři mlčeli, asi by jim nikdo  žádnou manipulaci s hlasy nedokázal.

Máte pro to někdo  logické vysvětlení?

Taky nad tím přemýšlím a nic mě nenapadá.
Nemuseli zveřejňovat vůbec nic.
Nebo jo? Nevím, jak to mají ošetřené.
Navíc je úsměvné, že 1 hlas znamená 3 body.
Proč jako?
Aby to asi nebylo tak trapné, že hlasuje tak málo lidí, že to mají na háku?
Ale letos to bylo asi trochu jinak.
Asi hlasovalo moc lidí, ale ne pro naše zasloužilé umělce.
Bych se nedivila, kdyby Tomáš Ortel měl víc hlasů než náš národní bůh Karel Gott.
A než naše slavice Lucie Bílá.
Tak na Slavíky jsem se dívala, Sokol u mě skončil a i Jitka.
To je mi moc líto, tu jsem měla moc ráda.
Nechápu, že se do toho dala zalanařit.
Sokol už přeháněl v Hlasu, ale říct o ženě v přímém přenosu, že je ožralá, tak to je vtip všech vtipů.
Dobře ti tak, Jitko!
Joooo, taky nevím, kdo hlasuje pro Slavíky, já ani manža za celou dobu Slavíků neposlal nikomu hlas.
Ale jestli bude příští rok Slavík, tak posíláme. 
Ortelu!!!!!!!!!! 

Já taky věřím, že měl Ortel víc hlasů než Karel Gott.

Ale to by bylo blbý, dodatečně mu Slavíka vzít.

Nikdo by si nevzal na svědomí, kdyby Karel zemřel, a říkalo se, že ho zabilo zklamání... 

Aspon podle toho, jak lidi psali na FB, komu posílají hlasy, tak jasně vedl Ortel.

Dragana napsal:

haslerka napsal:Báseň z FB.  Jen kopíruji...:

""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál 
nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji
opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.


""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Báseň stařenky
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.
A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!
""""""""""""""""""""
Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!
I rodiny !!!

Tu básničku znám.
Ani nevím, kde jsem jí tehdy četla, ale slzy jsem měla v očích stejně, jako mám teď.
Za každou tváří by měl být pro druhé vidět člověk.
Věkem se neztrácí duše.
Naopak.
A duše zůstává mladá.
To jen někteří pro vrásky a různé nemoci nechtějí vidět člověka.
A nejsmutnější je, že nejvíc slepí jsou ti nejbližší, kteří si neuvědomují, že i oni zestárnou.
Je mi zle, když děti odloží své rodiče jak kus nepotřebného nábytku a pokud je vůbec navštíví, tak leda v den důchodu.

haslerka napsal:Báseň z FB.  Jen kopíruji...:

""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál 
nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji
opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.


""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Báseň stařenky
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.
A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!
""""""""""""""""""""
Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!
I rodiny !!!

magdala napsal:

haslerka napsal:Báseň z FB.  Jen kopíruji...:

""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál 
nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji
opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.


""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Báseň stařenky
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.
A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!
""""""""""""""""""""
Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!
I rodiny !!!

Naprosto souhlasím...

haslerka napsal:Báseň z FB.  Jen kopíruji...:

""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál 
nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji
opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.


""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Báseň stařenky
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.
A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!
""""""""""""""""""""
Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!
I rodiny !!!

Laura napsal:

haslerka napsal:Jen nechápu, proč vlastně agentura Musica Bohemica  zveřejnila info o tom, že Ortelu nebyly započteny letošní hlasy.

Nakonec z toho bude konspirace, že si to zaplatil Ortel v rámci svého zviditelnění...

Nebo tak něco.

Kdyby organizátoři mlčeli, asi by jim nikdo  žádnou manipulaci s hlasy nedokázal.

Máte pro to někdo  logické vysvětlení?

Taky nad tím přemýšlím a nic mě nenapadá.
Nemuseli zveřejňovat vůbec nic.
Nebo jo? Nevím, jak to mají ošetřené.
Navíc je úsměvné, že 1 hlas znamená 3 body.
Proč jako?
Aby to asi nebylo tak trapné, že hlasuje tak málo lidí, že to mají na háku?
Ale letos to bylo asi trochu jinak.
Asi hlasovalo moc lidí, ale ne pro naše zasloužilé umělce.
Bych se nedivila, kdyby Tomáš Ortel měl víc hlasů než náš národní bůh Karel Gott.
A než naše slavice Lucie Bílá.
Tak na Slavíky jsem se dívala, Sokol u mě skončil a i Jitka.
To je mi moc líto, tu jsem měla moc ráda.
Nechápu, že se do toho dala zalanařit.
Sokol už přeháněl v Hlasu, ale říct o ženě v přímém přenosu, že je ožralá, tak to je vtip všech vtipů.
Dobře ti tak, Jitko!
Joooo, taky nevím, kdo hlasuje pro Slavíky, já ani manža za celou dobu Slavíků neposlal nikomu hlas.
Ale jestli bude příští rok Slavík, tak posíláme. 
Ortelu!!!!!!!!!!